Výlet na Kohútku
V sobotu jsem po dlouhé době vytáhla horské kolo, abych objevila a projela nějaké nové trasy pro koníky. Vyjela jsem si do Vranče a vybrala si cestičku, která vedla až nad velký vlek. Chvílemi jsem šlapala, chvílemi funěla, potom kolo tlačila... Za tu námahu jsem si ale vychutnala sjezd dolů. Čekala jsem, že to bude s kondičkou horší, ale celkem to šlo. Podařilo se mi najít trasu přes louky až pod žlutou značku, která vede na Kohútku. Druhý den jsme se tam s Mischell vypravily koňmo.
Původní plán byl vyjet o půl deváté. Zatímco Poděs byl po zpívání u Lenina naprosto marný, Mischell se po nočním otvírání rybářské sezóny zvetila kupodivu rychle. Než ovšem dofrčela z Huslenek, kde s Backem i přespali, stačila jsem povozit jednoho malého šikulu. Pak už jsme si jen užívaly naprosto luxusní vyjížďky. Dandymu se vyloženě nechtělo a úžasné cvalovky bojkotoval. Neustále jsem měla pocit, že každou chvíli usne, a to nejen on, ale i Mischell, která se probrala, jen když se Back něčeho lekl a začal jančit. Za dvě hoďky velmi příjemným terénem jsme se ocitly na Kohútce, kam zrovna dojela banda 30 motorkářů. Koníkům to ale nevadilo, nám ještě míň, jen nás štvalo, že si asi nedáme borůvkové knedlíky. Nakonec jsme si udělaly ještě známost s Boby Crow, který prohlásil, že je taky koňák a dal se s námi do řeči.
Zpátky jsme šly po zelené Břežitou, to jsme ovšem netušily, že se tady sváželo dřevo. Naštěstí se to dalo obejít. Dandy se choval opravdu slušně, kdyby pořád nekličkoval, bylo by to na jedničku. Back je třeštidlo a ještě trochu vody uteče, než se zklidní. Už se všichni těšíme, kam si vyrazíme příště.