Hubert pod Černým
Hned druhý den po vandru jsme s Poděsem vyrazili na Hubert pod Černým. Měli jsme na výběr, stáj IP pořádala parkur, který nás ovšem moc nebere, takže jsme se rozhodli pro krásnou vyjížďku na Portáš organizovanou manželi Kocurkovými.
Kocurkovi zvolili skutečně krásnou trasu, louky, cval, kopečky, cirka jsme za den ušli asi 30 km. Bohužel Liška na začátku opomněla zdůraznit, že nikdo ji nemá právo předjet, takže někteří nezodpovědní jezdci už hnali koně cvalem do kopce, zatímco jiní museli svoje koně držet, protože stále ještě scházeli z kopečka. Naštěstí se nikomu nic nestalo, nepočítám-li odražené kopyto Sonyho, který musel odkulhat na Kobylářky, kde ho dolů svezli autem.
Na louce za Portášem jsme si dali pivečko a jehněčí na grilu, odpočinuli si a alou domů. Liška nezodpovědným naštěstí zatla hned tipec, takže jsme šli pěkně spořádaně krokem, i když si někteří neodpustili doklusávání a vůbec jim nevadilo, že je to samý ostrý šutr.
Na ranči byl nachystaný opravdu hezký trail, který jsme si s Dandym prošli. I když víc hledal koně, než by se soustředil na překážky, zvládli jsme všechny, dokonce i skok přes živý plot (původně to vypadalo tak, že nejprve ho sežere a teprve potom se přes něj vydá). S trailem jsem byla spokojená, oficiální jízda na čas nás nelákala, takže jsme po kopytě vyjeli domů.
Večer nás ještě čekalo představení pasoucí borderky, (super, co lidi můžou naučit psa) a country s Novou mílí. Skvělý gulášek, jehněčí pečínka, pokec s koňáky, pivečko a pro nás řidiče kofola. První ročník Huberta pod Černým se podle mého názoru vydařil a hlavní zásluhu na tom mají Kocurkovi, kteří to organizačně skvěle zvládli. Dík.
Fotky 1-6 a 8-11 jsou tety Hedviky Živníčkové (www.zivnickova.galerie.cz) zbytek jsem fotila já a Poděs.